Kde jsou staré dobré časy, chce se občas člověku postesknout, kdy jsme měli k dispozici film o 24 nebo 32 fotografiích a museli jsme si pořádně rozmyslet, co o dovolené vyfotíme a co ne. Pár filmů jsme vezli do zásoby s sebou, ale byly drahé, vyvolání také něco stálo a tak nám záleželo na tom, aby se fotka povedla. Žádné focení jídla, odpadků, žádné selfie. To slovo tehdy ani neexistovalo. Také nešly běžnými fotoaparáty fotit, respektive úspěšnost by byla mizivá.

V naší moderní době je situace jiná. Chytré telefony a digitální fotoaparáty nám nabízejí mnohem větší možnosti, ale zase nás i o něco obírají. Vracíme se z týdenní dovolené a máme nafocených tisíce snímků. Málokdy se na ně ještě někdy pořádně podíváme. Zůstávají uložené někde v počítači. Občas se někomu podaří pár jich vybrat a udělat z nich fotoknihu. Díky chytrým telefonům můžeme fotky hned po vyfocení umisťovat na sociální sítě nebo posílat jako pohlednice rodině a známým. Když si ale prohlédnete stránky svých přátel, tak zjistíte, že mnoho ze zde umístěných fotek má mizernou kvalitu a víceméně o ničem nevypovídá. Tváře lidí, které neznáte, opíjející se společnost a podobně. Často rozmazané, tmavé, že se člověk diví, proč si to tam lidé dávají. Prostě s nástupem moderních technologií se kvalita fotek rapidně zhoršila. Alespoň u velké části národa.

Pak jsou ale ti, kteří se focení věnují rádi, je to jejich koníček a fotí s rozmyslem a dobře. Dokážou fotky také upravovat v různých programech, což dříve také nebylo možné. Proto dnes jsou ženy na fotkách upravené, bez celulitidy a kil navíc. Fotkám se již nedá věřit. Můžeme se udělat krásnější a mladší, než ve skutečnosti jsme.
Pokud ale sledujete okolní svět jen přes telefon nebo čočku fotoaparátu, může Vám leccos uniknout. Nestihnete si všímat tolik okolí a užívat si všech krás. Focení je dobrá věc, ale jako se vším se nesmí přehánět.